2 pod nulou a rýma aneb proč Brazílie není tropický ráj

Jsou dvě věci, které mě dokážou zvednout ze židle. První je český předpoklad, že Brazílie leží výhradně v tropech, a druhá, když Brazilec mávne rukou a řekne, že musím být přeci na zimu zvyklý, když jsem z Evropy. Oba předpoklady jsou na hony vzdálené realitě.

Je začátek července a Brazílie zažívá už třetí vlnu chladna, zatím tu nejhorší. Jistý vliv měl fenomén la niña, ale teď za všechno můžou masy ledové vzduchu, které se nad kontinent dostávají z Antarktidy. Teploty v nejjižnějším státu Brazílie Rio Grande do Sul klesají až k minus třem stupňům. Místní tvrdí, že tak drsnou zimu nezažili roky. Kdo bydlí na venkově, už dávno zatopil v krbu, lidé ve městech se ohřívají pod klimatizacemi.

Na extrémy, co se týče chladného počasí, mám štěstí. Když jsem studoval v Chile, sněžilo a Santiago zažilo nejmrazivější zimu od dob Pinochetovy diktatury. Když jsem si udělal výlet uprostřed léta 2023 do Buenos Aires, teploty ze čtyřicítek spadly na deset stupňů a meteorologické stanice zaznamenaly nejchladnější letní den od padesátých let minulého století. Přežil jsem ho v kraťasech a půjčeném svetru. Nyní zažívám pořádnou zimu v Brazílii, je kolem nuly, prsty mi mrznou a klimatizace nastavená na 30 stupňů se jen zoufale snaží něco změnit.

Přesně tak, klimatizace. Brazílie nezná topení. To je vyhrazené jen pro ty nejbohatší. A i kdyby tu někdo radiátory běžně prodával, bude to stejně k ničemu, jelikož jednoduchá okna brazilských domů a útlé stěny žádné teplo neudrží. Když klesnou teploty, je potřeba zatnout zuby, nakoupit termoprádlo a čekat. Tohle vede k úsměvnému paradoxu. Brazilcům je v zimě menší zima než Čechům. Jsme zhýčkaní dvojitými okny, zateplenými stěnami a ústředním topením. Průměrný Brazilec nic z toho neviděl, a tak ani nepřemýšlí o tom, jaké by to bylo, kdyby to měl. Pocit zimy, který tu já i ostatní Evropani prožíváme, je tak v první řadě psychologický. Koukáme se na ta jednoduchá okna a ošizené stěny a říkáme si: Hergot, kdyby to udělali jinak, tak tu přeci tak nemrznou?!

Češi jsou zvyklí, že jakkoli hnusně je venku, doma vládne pohoda. Fráze smrádek, ale teploučko to potvrzuje. V Brazílii naopak platí, že jak je venku, tak je uvnitř. Jednou, když přišel přívalový déšť, mi teklo do místnosti skrz lustr. Žárovka ani neblikla. Všechna čest místnímu elektroprůmyslu. Když se Brazilců zeptáte, jaká teplota bude zítra, často vám odpoví denní minimum a maximum. Věc v Česku nevídaná. Čech zpravidla odpoví nějaké číslo z odpoledních hodnot, protože ráno je přeci zima a večer taky, to se nepočítá. Pro Brazilce je ale podstatné, jak bude v noci, jelikož mu podle toho klesne i teplota v ložnici. Když je tedy venku nula a většina budov tu má konstrukci chaty na Sázavě, dá se očekávat, že zpod peřiny budete ve tři ráno ke stropu vyfukovat páru.

Tady se obloukem můžeme vrátit na začátek. Brazílie není tropický stát. Od Ria de Janeira na jih, tedy v té ekonomicky nejvýkonnější části Brazílie s dvacetimilionovým Sao Paulem, přichází každoročně zima, letos extrémní. Češi nejsou zvyklí na chlad. Zvládneme sice minus dvacet, ale jenom na chvíli a jenom když jdeme do práce a do supermarketu. Oproti Brazilcům jsme vlastně skleníkové květinky.