Nákupák starožitností

Naprostá většina Brazilců odněkud přišla a ti šťastnější si vzali něco na cestu. Jeden Čech, který utíkal před komunismem, si do kufru sbalil knihy. Jiná rodina zase přes oceán převezla český křišťál, jehož prodej jí zajistil peníze na jídlo v krušných měsících po příjezdu. Na brazilský trh se v uplynulých dekádách dostávaly nejrůznější věci od šperků po porcelánové labutě. Dnes je těch starožitností tolik, že zabírají celý jeden nákupní dům na Copacabaně v Riu.

Najdete ho hned vedle stanice metra Siqueira Campos, zvenku nevolá po pozornosti, připomíná jednu z mnoha nákupních galerií s obskurní kombinací prodejen elektroniky, bižuterie, laundromatů a nemastných neslaných kaváren, uvnitř ale nabízí prapodivné muzeum artefaktů, které vyprávějí příběhy.

Jak se sem dostal kruhový stůl s litinovýma nohama a skleněnou deskou o průměru více než metr vyrobený v 18. století ve Francii? Kdo se s ním tahal a proč? Odkud se vzalo tolik čínského porcelánu? A kdo nosil ty desítky broží? Prodejci občas dokáží odpovědět, občas ne. Je tu dostatek prostoru pro fantazii. Dá se tu sehnat luxus i šmuk.

Zašlými chodbami člověka provází prapodivná nostalgická nálada na hony vzdálená energičnosti Copacabany. Stojí za to se tu zakoukat do výloh. Je to jiný pohled na Rio a dějiny jeho přistěhovalců.